Zajímavosti / historie – CAPÚRY

Z historie Velkých Karlovic

Vesnici založil majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína listinou z 8. listopadu 1714, území však leželo na panství vsetínském. To si tento zakladatel přisvojil. Vsetínští majitelé Illésházyové se svého nároku nevzdali, což později vedlo k úřednímu dělení Karlovic na Velké Karlovice na rožnovského panství a ke vzniku Malých Karlovic na panství vsetínském. Ty byly k Velkým Karlovicím znovu připojeny až v roce 1966.

Do počátku 19. století měla obec pouze zemědělský charakter. Ke změně došlo až v souvislosti se založením skláren v první polovině 19. století. Až do světové války, respektive do první republiky znamenalo období sklářské výroby pro obec zlatý věk. Přibylo obyvatel, dařilo se i živnostem. Vrch Soláň, který leží na území obce, byl v minulosti a stále je významným místem setkávání výtvarných umělců. Pošta v obci byla založena 15. září 1861.

Název

Oblast dnešní obce se před jejím založením měla údajně jmenovat Dolina Urogatina či Urgatina, historické doklady k tomu však neexistují. Toto prastaré pojmenování poprvé roku 1886 publikoval Jan Kutzer v knize Karlovské Zrcadélko. Na etymologický výklad pojmenování vyhlásil roku 1949 vlastivědný časopis Dolina Urgatina soutěž. Andělín Hurt název vykládal jako počeštěné německé Augarten či pojmenování podle nedoloženého lesa Rohatína, tedy Dolina u Rohatína. Název Karlovic vychází z osobního jména zakladatele Karla Jindřicha.

Sklárny

Františčina huť byla založena v roce 1826 panstvím Valašské Meziříčí – Rožnov. Od roku 1842 ji měla pronajatu firma S. Reich původně podnikající ve Staré Huti. Roku 1859 podnik rozšířili o novou chladicí pec a provedli také změnu ve výrobním programu, původní duté sklo nahradilo sklo tabulové. Tato změna se ale neukázala jako šťastná a již roku 1866 se sortiment opět měnil, tentokrát na skleněné perly a knoflíky. Huť byla uzavřena v roce 1912.

Roku 1863 získala firma S. Reich a spol. do nájmu i nedalekou továrnu na výrobu dehtu ve Velkých Karlovicích – Leskové, vedle které ještě tentýž rok otevřela druhou sklárnu, zvanou Mariánská huť. Vyrábělo se v ní zpočátku také tabulové sklo, později se ale produkce zaměřila především na osvětlovací sklo (různé druhy lustrů a cylindry k lampám). Huť byla uzavřena v roce 1931.

Rodina Reichů byla židovského původu, hlavním představitelem rodiny v obci byl podnikatel Salomon Reich. Do roku 1863 nemohli židé vlastnit žádné nemovitosti, a proto i zde byla firma S. Reich v pronájmu. Teprve po roce 1888 firma S. Reich sklárny koupila a mohla s nimi volně nakládat. Salomon Reich byl dokonce zvolen starostou Karlovic. Nedaleko obce je také židovský hřbitov, v domě č.p. 970 bývala také soukromá synagoga.

Kde se vzaly CAPURY (CAPÚRY)

Capury – Malá Hanzlůvka v údolí Léskovém

Jedná se o místní část údolí Léskové, Velké Karlovice. Místní a domorodí lidé, používají ve většině Léskové – Capury. Každý ví, kde to je. Mapový příslušný název je pod názvem Léskové – Malá Hanzlůvka. Stěží najdete někoho, kdo název Malá Hanzlůvka místně použije. Prostě CAPURY 🙂

Pradávný a starý název, který nejspíše vznikl z původně lidově CAP = „kozel“

Tato pojmenování většinou označovaly v minulosti místa, kde se dříve pásla nebo ve větší míře na Valašsku chovala uvedená zvířata.

Jiné takto vzniklé názvy míst na Valašsku byly např. Baraní, Sviňáčky, Kobylí, Kobylská …

Údolí LÉSKOVÉ

Jedno z malebných údolí Velkých Karlovic

Název údolí Léskové bylo v minulosti pojmenováno podle dřeviny, která zde hojně rostla a stále roste. Líska, lískové keře = Léskové.

Historické záznamy o tom, že by zde
kdysi lískové keře rostly víc než v okolí, sice nemáme, ale vzhledem ke jménu je to velmi pravděpodobné.

Jiné takto vzniklé názvy míst v okolí byly např. údolí Bzové (Bez, bezové keře), hraniční pohoří – hřebeny Javorníky (javořiny, Javor)

Údolí Léskové – historie

Kaplička Léskové

Karlovský kostel Panny Marie Sněžné

Nad dveřmi, při vstupu do kostela, stojí:

„Léta páně 1754 dne 21. srpna rozweselil gsem se w těch wěcech, které gsou powěděny mně: do domu Páně pugdeme. Žalm 121“.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, kostel ve Velkých Karlovicích byl založen v roce 1754 Františkem hrabětem ze Žerotína. Tato okolnost (postaven vrchností) vysvětluje podíl myšlenky barokně – centrální i poměrně velmi přesné technické zpracování materiálů.

Římskokatolický kostel má půdorys kříže, stavba je sroubena ze dřeva, a proto byla ramena kříže zakončena diagonálně. Ve stavbě je 24 úhlů. Celá linie střech je vedena v jedné přímce. Nad středem kostela je barokní věžička se dvěma zvony. Původně to byly: větší s nápisem – „K poctě Boží a svatých jeho“ a měl reliéf Blahoslavené Panny Marie sedící s Ježíškem na klíně a na protější straně s obrazem archanděla Michaela. Menší zvon měl nápis – „Ke cti Blahoslavené Panny Marie a svaté Barbory“ s reliéfem stojící Panny Marie s Ježíškem v náručí a z druhé strany vypouklý obraz sv. Barbory, panny mučednice.

Nyní je menší zvon sv. Jiří, větší Bl. Panny Marie, Pomocnice křesťanů. Duchovní správa zde byla upravena v roce 1755, kdy byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, v roce 1784 již samostatný a v roce 1843 povýšen za faráře.

První mše svatá obětována v novém chrámu se konala 15. srpna 1754, poté byl 21. srpna kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Tento den se také slavila první pouť, a to až do roku 1811, poté byla přeložena na neděli, která připadne po 5. srpnu, což se tak děje dodnes. Interiéry kostela byly původně bez nátěru, jak stěny, tak lavice. Před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou. V roce 1928 byl nátěr upraven tak, jak jej známe nyní. Původní oltář byl v roce 1894 nahrazen nynějším (jak asi vypadal starý barokní, je vidno na stěně vedle bočního oltáře svatého Jana Nepomuckého). Podlaha byla původně dřevěná (fošny), potom z velkých kamenů (břil), od roku 1948 nynější dlažba. V roce 1946 bylo instalováno elektrické osvětlení i do lustrů, které roku 1892 daroval Žid, majitel skláren, Salomon Reich. Jedná se o skutečně monumentální barokní stavbu, která si velice mistrně podrobila jako materiál dřevo. Kostel je zasvěcen Panně Marii Sněžné.

Zdroj: Velké Karlovice

Karlovské muzeum na Valašsku

Karlovské muzeum se nachází v historickém středu Velkých Karlovic. Ve dvou budovách památkově chráněného objektu bývalého kupeckého domu z počátku 19. století lze shlédnout expozice, které poskytují výmluvný a charakteristický obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Jádrem národopisné sbírky je doma vyráběné zemědělské a salašsnické nářadí, postupy zpracování vlny, lnu a výroby ovčího sýru. Atmosféru dokresluje prostá valašská kuchyně s původním vybavením.

Významné místo v životě Valachů zaujímala dřevovýroba, zastoupená především štípáním šindelů a loučí. Minulou i současnou lidovou uměleckou tvořivost přibližují soubory řezbářských prací spolu s originálním betlémem. Etnografickou část završuje karlovský kroj zajímavý svou jednoduchostí a výtvarnou čistotou. Samostatná expozice dokládá výrobu lisovaného a foukaného skla ve zdejších, již zaniklých sklárnách.

V architektonicky překrásných půdních prostorách jsou pravidelně pořádány výstavy výtvarného umění, které dotvářejí neopakovatelnou atmosféru Karlovského muzea.

Z historie Velkých Karlovic je připomenuto především založení obce, období zbojníků, portášů, pohraniční spory, odboj za druhé světové války i další zajímavosti. Bohatý kulturní život dokumentují publikace vydávané ve Velkých Karlovicích, ukázky děl významných spisovatelů, hudebních skladatelů a malířů, které inspiroval zdejší kraj a lidé.